v podhůří Jeseníků, která patřila rodině h….. už asi 200 let. Někteří z nich se v ní narodili, jiní v ní chvilku žili, další generace už tam trávila pouze prázdniny. Žádné z nich neměly chybu, oboje se konaly uprostřed přírody, v létě doplněné brouzdáním v potoce, jež patří k pozemku, a lovením pstruhů či procházkami v blízkém lese, v zimě pak návštěvami nedalekých hor. Chaloupka sloužila dobře všem, ale když ji generace "prázdninových h…..", tentokrát už dospělých, zdědila, chaloupka už měla známky chalupy-staré dámy: děravá střecha, vlhké, rozpadající se stěny a prach, což všechno dohromady způsobilo, že novodobí uživatelé, už v ní nemohli dlouho pobýt, neb by své prázdniny prokýchali a prosmrkali. Navíc tam začalo být málo místa - bylo v ní tak prima, že si ji někteří velice drobní a urputní obyvatelé vzali za vlastní, zejména její skříně a trámy. Co tedy s chaloupkou?
Ti později narození se rozhodli tradici zachovat a přijali zásadní rozhodnuti, zpočátku nelehké. "Stará dáma" byla zbořená a přesně na její místo, ve stejné velikosti byla vystavěna roubenka nová, s kachlovým krbem, vonicí dřevem a ruční prací místních řemeslníků.